ČESTMÍR SUŠKA – VĚCI VENKU

Kurátorka: Daniela Kramerová

Fotografie: Petr Faster, Michal Pacina, Martin Polák, Ondřej Polák, archiv Jana Dvořáka a archiv Čestmíra Sušky

Začátkem letošního roku oslavil Čestmír Suška životní jubileum. Proč a jakým způsobem ale připomínat sochařovu tvorbu ve Studiu Bubec, které je obklopeno a do jisté míry i zaplněno jeho díly? Klíč, který jsme použili, souvisí s dlouhodobým směřováním Studia Bubec – sílícím v posledních letech v souvislosti s pořádáním Festivalu m3/umění v prostoru. Soustřeďujeme se na autorovu tvorbu exteriérovou, díla prezentovaná na veřejných prostranstvích.

I když je dílo Čestmíra Sušky v posledních letech spojováno především s monumentálními objekty vytvořenými z používaných cisteren, někteří z nás znají i jeho ranější práci se dřevem, sklem či keramickou hlínou. Ti největší pamětníci si vzpomenou i na Suškovy práce z osmdesátých let, které se veřejných prostranství dotýkaly nejintenzivněji. Spolu s výtvarnými umělci, ale i umělci dalších oborů tu Suška v zásadních výstavních akcích (Dvorky 81. Sochy a objekty na malostranských dvorcích, 1981 a Chmelnice – Mutějovice 83, 1983 či v samostatné výstavě Prostorové melouchy, 1983) přinášel do českého prostředí principy environmentální a site specific tvorby.

Další fáze díla spojená s postmoderním kontextem skupiny Tvrdohlaví přináší výrazný odklon od performativních prvků. I v tomto období plném bájných, archetypálních a fantaskních příběhů realizuje Suška několik exteriérových děl (Obr, Velryba a Žába, Malešice a Rytíř a Šťastný princ, 1986). Následně se od popisné výpravnosti postupně přesová k obecnosti a znakovosti, zkoumání základních principů, které rozvíjí v celé další tvorbě. Jde tu například o možnosti vrstvení, repetice a rytmizace formy, plnosti a prázdnoty, negativu a pozitivu průniku tvarů, vnitřku a vnějšku. Tyto motivy sochař rozvíjí a variuje v drobných a typicky pak v monumentálních objektech z pálené hlíny, skla, dřeva a kovu. S objevem možností práce se starými nádržemi vstupuje do autorovy tvorby poetika plynutí času, recyklace a znovuoživování užívaného a odloženého. Prořezáváním plášťů cisteren tvoří Čestmír Suška rozmanité rastry a struktury. Z vyřezávaných tvarů pak skládá komplementární objekty – protějšky perforovaných děl. Přestože jde o hravé, bohaté a krásné struktury, nejsou pro Čestmíra Sušku pouhým samoúčelným ornamentem. Jejich principy v autorově tvůrčím světě odrážejí a znásobují kreativní principy univerza či Suškovými slovy Stvořitele.

I když Suškova díla nevznikají primárně pro konkrétní umístění, ale vycházejí spíš z vnitřní logiky tvorby, nelze říci, že by autorovi na umístění objektů nezáleželo. Naopak s potěšením pracuje s různým typem prostoru – přírodním, městským, industriálním – a sleduje proměnu díla i okolního prostředí. Vlastní díla, ale i výstavy a akce, které Čestmír Suška pořádá, jsou pak pro autora důležitou formou komunikace s veřejností. K nejoblíbenějším dílům náleží architektonické objekty – věže, rozhledny, obydlí –, jejichž vnitřní prostor je možné prozkoumat a fyzicky prožít. Díky zajímavosti a variabilitě pohledů a průhledů je Suškovo dílo vyhledávaným cílem fotografických záběrů i inspirací pro intervence či performance dalších výtvarných umělců, divadelníků a tanečníků či hudebníků.

Výstava ve Studiu Bubec ukazuje fotografické shrnutí autorových nejvýznamnějších realizací a představen výběr z autorových modelů a studií. Dále zde máme ojedinělou příležitost nahlédnout do autorových skicáků a seznámit se s řadou nerealizovaných projektů, které rozšíří naši představu o obsáhlosti a bohatosti autorova díla. Pro hlubší zájemce je určena publikace o Suškově exteriérové tvorbě vydávaná souběžně s výstavou.