Art Safari
For English text see Art Safari (EN)
jsou festivaly současného umění, na skupinových výstavách jsou prezentována díla etablovaných vedle začínajících a zahraničních umělců - od roku 2000 se konaly vždy dvakrát do roka formou open studios s pestrým doprovodným programem a workshopy pro rodiny s dětmi
ART SAFARI 37: SPÁNEK
14. - 22. Května 2022
Kurátorka:
Daniela Kramerová
Art Safari 2022 se navrací k tematickému typu přehlídky, koncentrované tentokrát kolem tématu SPÁNKU, které je v umělecké oblasti vytěžované zejména v symbolické rovině v souvislosti s tematikou snu, nevědomí, hloubkovou symbolikou přístupnou skrze stavy rozostřené koncentrace („Sny jsou literaturou spánku.“ Jean Cocteau), v krajní poloze související se spánkem věčným.
Fotografie Jan Rasch
SPÁNEK
Zhruba třetinu našich životů strávíme ve zvláštním stavu téměř bez pohybu a bez bdělého vědomí. Je to fáze z vnějšího pohledu neproduktivní, ve které jsme také bezmocní a vystavení ohrožení. Přestože biologové a psychologové stále nedokáží popsat a vysvětlit všechny fyziologické a psychologické funkce spánku, shodují se v jeho enormním významu pro řadu složek osobnosti od základních regeneračních funkcí, po klíčový význam pro zpracování podnětů, paměť, učení se…Úloha fáze REM, ve které vznikají sny, však zůstává nadále neobjasněná. Víme však, že přerušování této fáze (například probuzením) vede k vzniku halucinací, psychóz a jiných psychických poruch.
Spánek hraje zásadní roli v různých náboženských systémech. V pohanských náboženstvích se snům připisovalo mystické poslání. Už ve starověkém Egyptě a v Mezopotámii se spisovaly snáře pro vysvětlování snů, kterým se dávala prorocká moc. V šamanismu se za zdroj snů považují duchové, kteří se prostřednictvím našich snů snaží navázat kontakt se živými lidmi a na něco je upozornit. K ústředním křesťanským motivům patří zobrazení spících apoštolů v Getsemanské zahradě. Smrtelníky často oslovuje Bůh v průběhu spánku – promlouvá takto k Jakobovi, Abrahámovi či novozákonnímu Josefovi. Při stvoření Bůh sesílá na Adama hluboký spánek,v němž z jeho žebra tvoří pro člověka ženu.
Celému lidstvu je společná představa smrti jakožto vstupu do odpočinku po životě. Člověk se ukládá ke spánku po boku svých otců. Hřbitov znamená v řečtině „místo spánku“ zemřelých. Smrt jako věčná sestra spánku lehce obestírá lidské či zvířecí figury funerální plastiky. Od antiky a renesance se setkáváme s obrazy a sochařským zpodobením odpočívajících – spících božstev a mytologických postav a ve velké míře i Venuší a dalších krásných žen pohroužených do poněkud tajemného stavu mimo racionální realitu. Podobně jsou v okamžicích pohroužení do jiného světa i pasivní oddanosti zobrazovány i reálné dámy z vyšších kruhů, šlechtičny. Vize, ať už ze snů nebo intoxikace, sloužily jako suroviny umělecké kreativity intenzivně od romantismu 19. století, přes symbolismus či expresionismus a především pak v souvislosti s Jungovým a Freudovým učením v surrealistické inspirací motivy podvědomí. Z hlubin světa snů čerpá rozsáhlá oblast fantaskní tvorby, ale tento specifický stav bývá oblíbeným motivem fotografů i součástí performancí a videoartu.
V současném myšlení i umělecké praxi je podoba či délka spánku zkoumána nikoli jako přirozeně daný stav, ale jako biologický a sociopolitický konstrukt. Kult výkonnosti vede k marginalizaci spánku jako nadbytečného luxusu. Mizí tak jedno ze základních lidských práv. Na protest proti dříčské, antiodpočinkové kultuře vznikají iniciativy prosazující právo na odpočinek ne pro zvýšení výkonnosti ale jako smysluplnější trávení života – kupříklady iniciativa americké aktivistky Tricie Hersey Ministerstvo spánku či v českém prostředí aktivity Institutu úzkosti. Sem směřuje i umělecký průzkum Nikoly Ivanova. V metaforické rovině může být spánek i přirovnáním stavu společnosti, která nikdy nespí či je ponořena do bezvládného stavu. Do světa inverzního racionální bdělosti se propadají portrétované postavy Jolany Havelkové a Lindy Klimentové. S nedostatkem spánku souvisí spánkové poruchy a abnormality – stále častější téma studií i uměleckého vyjádření – od nespavosti, přes spánkovou paralýzu třeba k lucidnímu snění. Ty jsou tématizovány v dílech několika zastoupených umělkyň – Žofie Eder, Kláry Vlachové, Agáty Slámové či Karolíny Šulcové, zabývající se rovněž cestami ke kvalitnímu spánku. Symbolické i konstatující zpodobení spících, ale i míst odpočinku, i sexu a mezilidských vztahů nalezneme u Libuše Jarcovjákové, Benedikta Tolara a Kateřiny Nové. Klasickým symbolickým sochařským jazykem spánek a sny tematizují Martin Žák a Tomáš Skála, metaforické významy má i postava spící ženy Eriky Bornové, figury na fotografiích Míly Preslové i grafikách Daniela Sušky. Spánek a snění inspiruje k malbám Kamilu Ženatou i Marii Ladrovou. Performativně interpretují zklidnění a spánek Jolana Havelková s Lucií Vítkovou a Barbora Dayef. Objekty Barbory Lexové, Žandy Gebauera a Aleny Kazatelové umožňují návštěvníkům prožití chvilky zklidnění mysli i těla. Odpočinek a inspiraci přejeme všem!
SPÁnek
ART SAFARI 37
Studio Bubec 14. 5.–22.5. 2022
Kurátorka: Daniela Kramerová
Erika Bornová,
Barbora Dayef
Žofie Eder
Žanda Gebauer
Jolana Havelková
Barbora Lexová
Nikola Ivanov
Libuše Jarcovjáková
Alena Kazetelová
Linda Klimentová
Marie Ladrová
Kateřina Nová
Míla Preslová
Tomáš Skála
Agáta Slámová
Daniel Suška
Karolína Šulcová
Benedikt Tolar
Jakub Orel Tomáš
Lucie Vítková
Klára Vlachová
Martin Žák
Kamila Ženatá
Grafická úprava Daniel Suška/ Ivana Hanzlíková
Jazyková korektura Klára Sofie Střihavková
Instalace Ivana Hanzlíková a kolektiv
Doprovodný program Jarka Janíčková/ Daniela Kramerová
Public relations Klára Sofie Střihavková
Art Safari je je letos otevřeno celý týden od 5. do 13. 6. od 10:00 do 17:00 hodin
ART SAFARI 36: SPOLU
5. - 13. června 2021
Kurátorka:
Daniela Kramerová
Art Safari 36 bude koncipováno na principu umělecké spolupráce i aktivizace návštěvníků k umělecké spoluúčasti a prožití akce. Vybraní umělci, kteří patří ke kmenovým autorům studia a podíleli se významně na jeho existenci budou osloveni s nabídkou k účasti na Art Safari a zároveň vyzván k volbě spolupracovníka či spolupracovníky, s nimiž dílo či instalaci pro přehlídku společně vytvoří. Podmínkou je umělecká interakce (nejen spolupráce například na rovině realizační), ale výběr inspirativního protějšku, nikoliv nutně z uměleckého světa, podporovánu bude hledání náročnějších cest spolupráce – například výběr spolutvůrce s nímž spolupráce ještě neprobíhala, mimo běžný okruh spolupracovníků. Část autorů si vybírá partnery mimo uměleckou oblast.
ART SAFARI 35: Hydrant
27.–28. června 2020
Kurátorka:
Daniela Kramerová
Fotogalerie zde
Umělecký festival Art Safari s pořadovým číslem 35 je věnován v posledním období velice aktuálnímu tématu vody v různých uměleckých disciplínách, významových polohách a souvislostech. Přesto, že jde o téma v mediálním světě už poněkud obehrané, v zájmu o něj a hledání globálních a individuálních možností angažovanosti není možné polevovat. Tak jako hydrant znamená dostupný vodní zdroj, vodní živel je jedním z nejsilnějších zdrojů tvorby jak v rovině jevové inspirace, tak ve významové symbolice.
V poslední době umělci, jako senzory dění pomáhají detekovat problematická místa související s klimatickou krizí, upozorňovat a alarmovat veřejnost, ale také bránit se hysterii, pocitům bezmoci a vyrovnat se se situací na hlubší úrovni. Umělecké instituce revidují vlastní organizační praxi, sledují a minimalizují svou ekologickou stopu. Ohrožení vede k aktivizaci a nové vlně spolupráce v rámci uměleckých škol, ale i nově vznikajících sdružení a komunikačních platforem. Umělci mohou nabídnout vizionářský pohled a nečekané přístupy, ale i jemné proměny pohledu. V neposlední řadě umění nabízí možnost hluboce prožít krásu a významovou šíři jevů.
Studio Bubec pořádá tradiční dvodenní přehlídku, kde se prolínají různé umělecké disciplíny od výtvarného umění, hudby divadla po přednášky a workshopy. Bubec je tradičním místem setkávání uměleckých a názorových poloh i místem k příjemnému strávení rodinného víkendu. V letošním roce dochází k posunu termínu, od tohoto roku se přehlídka posouvá o měsíc dříve – do poloviny května.
Na výstavě se setkáme jak s inspirací vodní symbolikou, tak fyzikálními jevy spojenými s vodním živlem v malbě (například Martin Salajka, Matěj Lipavský, Nikola Nikolai), plastice (Jan Kovářík, Miriam Kaminská, Dagmar Šubrtová) , instalaci (Miloš Šejn, David Helán, Lada Semecká, Petra Skořepová) , videoartu (Jana Kasalová, Jakub Orel Tomáš, performanci (Miloš Šejn, David Helán, Marie Tučková). Intenzivně tu zaznívají i momenty obavy před nedostatkem vody, reflexe ohrožení a proměn krajiny a způsobů existence. Díla a akce zaplní nejen halu Studia Bubec v Řeporyjích, ale i přilehlé okolí včetně přilehlého rybníčka a zahrady studia (instalace Ivany Hanzlíkové, Matouše Lipuse a Ilony Janáčkové).
Zastoupení umělci:
Linda Čihařová, Ivana Hanzlíková, Jiří Hauschka, David Helán, Magdalena Hromířová, Tomáš Hrůza, Ilona Janáčková, Miriam Kaminská, Jana Kasalová, Daniel Kinský, Jan Kovářík, Matěj Lipavský, Matouš Lipus, Nikola Nikolai, Pavel Příkazský, Martin Salajka, Lumír Seifert, Lada Semecká, Petra Skořepová, Čestmír Suška, Daniel Suška, Miloš Šejn, Dagmar Šubrtová, Jakub Orel Tomáš, Marie Tučková
ART SAFARI 34: MUŽI
15.–16. června 2019
Kurátorka:
Daniela Kramerová
Zastoupení umělci: Karíma Al-Mukhtarová, Matouš Háša, Vojtěch Horálek, Jiří Houska, Blanka Jakubčíková, Josefína Jonášová, Lenka Klodová, Vojtěch Kovařík, Ivana Lomová, Zdeněk Manina, Ondřej Mestek, MICL, Jan Miko, Miroslav Pelák, Ivan Pinkava, Veronika Psotková, Marek Škubal, Lubomír Typlt, Štěpán Rubáš
Již čtvrtým rokem je tradiční přehlídka Art safari, konaná ve Studiu Bubec, koncipovaná tematicky. Sochařskou dílnu, ve které po celý rok pracují převážně muži na tvorbě rozměrných soch, obsadí v polovině června různorodé obrazy a umělecká díla s tématem mužství.
Jak dokazují nejen dnes obecně známá zkoumání gender studies, mužství a ženství nejsou pevně biologicky dané kategorie. Jde spíš o postupně psychosociálně konstituované a proměnné identity, prožívané vnitřně subjektivně, ale i pozorované zvenčí. Umění je jedním z prostředků jejich konstrukce i zkoumání, znejisťování, dekonstrukce.
V průběhu dějin umění se muži objevují dominantně na akčním, autorském pólu tvorby, na opačné straně stojanu se vyskytují ve statisticky výrazně skromnějším počtu. Přesto se napříč historií umělecké tvorby prolínají rozmanité způsoby zobrazení a tematizace mužství.
Mužská postava funguje v průběhu dějin umění často jako ztělesnění obecné představy o lidství: člověk – zástupce lidského rodu v pozitivním i negativním smyslu, který je mu dalšími atributy a ději přidáván.
V podobné roli, jakou plní většinou ženy, tedy coby zosobnění představ o kráse, kánonu tělesné dokonalosti, se mužské tělo objevuje v hojné míře v antickém a renesančním umění, kdy lze spekulovat o provázanosti osoby umělce či zadavatele s dobově emancipovanou homosexualitou.
Kromě tělesné krásy a spíše křehkého ideálu zosobňuje mužská nahota a muskulatura i ideál fyzického zdraví, síly, sportovních, bojových a pracovních schopností. V nedávné historii tato nota nejvýrazněji zaznívala v umění sloužícím totalitním ideologiím fašismu a komunismu.
Vedle ztělesnění fyzické dokonalosti jsou muži zobrazováni především v souvislosti s profesí, sociálním postavením, legitimizují se honosným oděvem, znaky třídy, spolku, privilegované skupiny. Atraktivita muže, jeho cena na trhu evoluce se neodvíjí ani tak od primárních fyzických předpokladů, jako spíše od schopnosti zabezpečit potomstvo. Nesmrtelnosti se pak muži dostává jak díky fyzickému vybudování rodu, tak skrze stvořené dílo, pokud možno trvalé hodnoty.
Fyzická dřina může být také v méně dynamických a silou okouzlených etapách nahlížena s despektem jako vulgární znak nižší třídy, kdy je vyzdvihována zjemnělost, oduševnělost, šviháctví, esprit.
Další linií prostupující svazky dějin umění je zobrazování mužského těla nikoliv silného, bohatého či primárně fyzicky krásného, ale spíše zuboženého, trpícího, duší a duchem obdařeného těla spjatého s křesťanskou tradicí.
Spolu s emancipací žen se zrcadlově proměňuje podoba mužství vyjadřující současné změny pozic, hledají se mužské vzory, rituály, otcovsko-synovské vazby.
Všechny tyto aspekty jsou reflektovány a transformovány současnou uměleckou produkcí, genderová identita se tu rozkrývá jak v rovině osobního prožitku, tak spolu s dekonstrukcí způsobů reprezentace a funkcí umělecké tvorby.
Soubor vystavených děl je výsledkem krátkého subjektivního průzkumu vztahování se k tématu mužství v současném umění. Jedním z poznatků je relativně nízká frekvence maskulinního obrazu. Feministické impulzy přinášejí výrazně větší zastoupení ženských autorek v celku umělecké obce. Neznamená to ale automaticky, že se role obracejí – v ohnisku zájmu žen-umělkyň často není, tak jako v případě mužů, opačné pohlaví, zabývají se spíše identitou vlastní, subjektivními prožitky i rehabilitací a konstitucí vlastních pozic.
Muži ovšem často zajímají autorky pracující především s tělesností, sexualitou, a také autorky a autory, jejichž tématem jsou mezilidské, mužsko-ženské, mužsko-mužské vztahy. Zájem o zobrazení mužství souvisí i s reflexí minulých způsobů zobrazení a konstrukce identity.
Doprovodné programy:
Sobota
15:00 – divadlo pro děti – Zlatá Husa – pohádka s dřevěnými řezbovanými loutkami. Podle krásné německé pohádky bratří Grimmů sepsaly a hrají Buchty a loutky
16:00 – zahájení výstavy
16:30 – módní přehlídka – Plastic show / pro muže konkrétní i abstraktní / Ivana Hanzlíková
17:30 – koncert – Kolena – podivuhodné pražské trio / zpěvák a trumpetista Zdeněk „Hmyzák“ Novák, kdysi opora legendárního voice-bandu Ženy / baskytarista Josef Jindrák, známý z vydavatelství Polí5 i alternativních Skrytý půvab byrokracie / Martin Tvrdý aka Bonus
19:00 – koncert – MamaPapa banda / mezinárodní skupina výtvarníků a hudebníků / mimo běžné nástroje jako akordeon, klarinet, housle je charakteristickým a nezaměnitelným nástrojem kapely „znějící kořen“.
Neděle
10:30 – pomalá procházka ode dneška do pravěku a zpět – Jiří Sádlo / sraz na zastávce Raichlova / bus 174 – trasa jen cca 3 km, podle lidu uzpůsobíme, kudy jít. Jdeme pomalu a liknavě a zevlujeme okolo. Uvidíme kytky, hmyzy, šutry, stavby, terén.
14:00 – výtvarné dílny pro otce s dětmi
15:00 – literární čtení – Tomáš Míka / básník, prozaik, publicista a překladatel
– Petr Borkovec / básník, překladatel a dramaturg literární kavárny Café Fra, v letošním roce byl nominován na cenu Magnesia Litera - Moleskine Litera za poezii 2018
17(18):00 – koncert – Rastafidli Orkestra/reggae-ska-dub’n’bass kapela hraje skladby vlastní produkce míchající reggae, ska, dub, jazz, drum’n’bass a latino prokládá j amajskými a jazzovými klasikami v nestandardních aranžích.
Art Safari 33: NEBEPEKLO / 16.-17.6.2018
Kurátorka: Daniela Kramerová, Grafický design: Daniel Suška
Tradiční přehlídka Art Safari v uměleckém studiu BUBEC je již potřetí koncipována jako tematická výstava a kulturně-komunitní akce. Po výstavách na téma vztahu umění a kutilství a tematice jídla v současném umění se nyní částečně přesouváme do spirituálnější roviny – základního sakrálního duálního konceptu nebe a pekla, ale obecněji i k hlubší polaritě protikladných principů dobra a zla.
Česká společnost bývá charakterizována jako velmi sekularizovaná, ale existují i protiproudy, vyplývající z hlubších potřeb zakotvení, hledání smyslu existence i mimo tradiční a lokální církve. Většina náboženských proudů pracuje s koncepty základního dobra a zla, které bývají propojovány s božskými substancemi, a také s různými pojetími pohybu duše po skončení fyzického života.
Zdá se, že tato tematika esenciálně svázaná s dějinami umělecké tvorby v současné době v naší geografické oblasti poněkud ustupuje do pozadí ve prospěch zdánlivě aktuálnějších témat. Neznamená to však, že jednoznačně mizí, pozbývají na zajímavosti. Moderní a současné umění mnohdy ukazuje, že i jeho hlavním smyslem je propojení materiálního smyslového světa vizuality, s mimosmyslovou, duchovní oblastí, chceme-li transcendencí, či spiritualitou.
Art safari 33 sleduje tematiku nebe (ráje) i pekla v současném umění – přímé vztahování, i volnější vztahy k primární hodnotové polaritě.
Toto duální tematické vymezení vytvoří výstavně zajímavý souboj základních principů. Jako v staré skládačce nebe, peklo, ráj tu představíme mozaiku možných náhledů, s mnoha možnostmi čtení dotvářenými osobním vkladem diváků a účastníků.
Přes tematické vyhranění Art Safari nadále respektuje specifický charakter neobvyklého výstavního prostoru – spíše umělecké dílny, ateliéru, místa setkávání uměleckých okruhů i místní komunity. Okruh spřízněných umělců, kteří již s Bubcem spolupracovali, je doplňován dalšími profesionálními autory, i umělci z okrajových oblastí neškolených a svébytných projevů směrem k insitní, či writerské graffiti oblasti. Etablovaní autoři se tu setkají se samouky i studenty uměleckých škol.
Zúčastnění umělci: Angel&Devil, Mikoláš Axmann, Alena Beldová, Beatrice Dandová, Jiří David, Eva Fajčíková, Patrik Hábl, Jiří Kobr, Martin Kocourek, Maud Kotasová, Andrea Králová, Matouš Lipus, Micl, David Moješčík, Martin Mulač, Ondřej Oliva, Martin Pertl, Míla Preslová, Filip Sabol, Martin Salajka, Klára Sedlo, Miloš Šejn, Ondřej Vyhnánek, Olga Ziȩbińska.
Doprovodný program Art Safari 33:
Olga Ziȩbińska - Propustky do nebe - průběžná performance během výstavy
Sobota 16.6.2018:
14:00 – workshop Petr Korbelář - litografická dílna s MICLem, 14:00 - dětská dílna; 16:00 - zahájení, 16:15 – koncert Bohdan Mikolášek, 17:00 - Plastic Angels, pekelná módní show, Ivana Hanzlíková, 17:30 - koncert Phil Shoenfelt, 18:15 - vystoupení slam poetry, 19:00 – koncert Ing. Puding
Neděle 17.6.2018:
15:40 – Andrea Králová - Jako madona (kostýmní performance), 16:00 – koncert Tomáš Najbrt, 17:00 - koncert Please the trees
Vstupné na výstavu i doprovodný program dobrovolné!
Art Safari 32 / 17.-18.6.2017
Hostina
Jídlo – fyzická potrava je jednou ze základních potřeb, palivo pro organismy. Už v 18. století se objevuje myšlenka, že člověk se od zvířat liší sofistikovaným způsobem přípravy jídla. V roce 1773 nazval skotský spisovatel James Boswell člověka tvorem vařícím.
Přinejmenším v současnosti ale zájem o to co, jak, za jakých okolností konzumujeme, zdaleka přerůstá běžnou starost o dodání energie naší fyzické schránce. Kuchařské show plní primetime komerčních televizí a na stránkách časopisů se zabydlely kuchařské celebrity. Virtuálním jídlem jsou zahlceny webové stránky a facebookové statusy. Estetické a fyzické kvality jídla mohou stát blízko erotické imaginaci. Bílý sex, food porn vítězí snadností a dostupností. V roce 1996 prohlásil britský Vogue: Jídlo je nový sex.
Obyvatelstvu bohatých zemí nedělá starost zasycení žaludků, řeší spíše otázku, jak při kvantitativně a chuťově bohaté konzumaci snížit příjem energie. Držet dietu nebo spíš anglicismus být na dietě vystihuje setrvalý stravovací a existenční modus. Jídlo je prostředkem utváření image. Poruchy stravování a vztahu k tělu jsou diagnostikovány bez rozdílu pohlaví i věku.
Vedle (ne)nasycení, zážitku a zdravotních důsledků se řeší původ, ekologické a morální aspekty spotřeby – etika jídla. Strávníci vyžadují dobrý pocit, potvrzení svého charakteru.
Jídlo je byznys. Jídlo je odznakem společenského statusu. Jídlo je ekologickým prohlášením. Jídlo je politickým aktem. Jídlo je zdrojem zábavy, vyplněním prázdnoty.
Umění nemůže zůstat stranou. Po staletí je jídlo v zátiší i alegorických výjevech zdrojem smyslových požitků i symbolických významů. Hostiny, počínaje Poslední večeří, jsou oblastí spirituálních i fyzických prožitků, místem setkání a pro nás pak informací o dobovém životním stylu. S jídlem je spojena základní náboženská a vztahová symbolika, rituály vítání, přijetí, spojení. Askeze a hlad jsou dalším polem symbolických a etických významů.
Současní umělci si stále užívají smyslovost spojenou s potravou i dekadentní a symbolické rozměry přehlcení a rozkladu. Podobně jako při vaření a konzumaci se i při tvorbě setkávají s fyzickými a fyzikálními aspekty světa. Zajímá je konzum, svět banality a jeho smyslové a umělecké uchopování, vztahy jídla a tělesnosti. Jídlem zkrášlují i kritizují.
Výjimečný a kreativní způsob úpravy potravin je v dějinách i v současnosti oceňován podobně jako umění. V naší výstavě způsob náhledu obracíme – umění prezentujeme na jídelních tabulích jako jídlo. Zveme k hostině – tentokrát především pro oči.
vystavující umělci: Jakub Berdych, Michal Cimala, Jiří David, Ivana Hanzlíková, Vendula Chalánková, Josefína Jonášová, Maud Kotasová, Jiří Kovanda, Jan Kovařík, Magdalena Kwiatkowska, Eliška Lhotská, Tomáš Medek, Ondřej Oliva, Karin Písaříková, Míla Preslová, Veronika Raffajová, Marek Rejent, Lucie Schubertová, Tomáš Svoboda, Dagmar Urbánková, Dušan Váňa, Martin Velíšek, Uli Westphal, Diana Winklerová.
kurátorka: Daniela Kramerová
– kurátorka a historička umění. Zabývá se českým výtvarným umění druhé poloviny 20. století po současnost. Zajímá ji hlavně sochařství a různé podoby designu, ale zásadně ve způsobech vyjádření nerozlišuje. Umění chápe jako součást širších kulturních, sociologických a politických procesů – zajímá ji například umění jako nástroj státní reprezentace – třeba v rámci světových výstav (připravila výstavu o Expu 58 v Bruselu a připravuje o Expu 67 v Montrealu), zabývala se působením exportního podniku Art Centrum či prací českých umělců pro íránského šáha. Zajímá ji sochařství a design v souvislosti s veřejným prostorem (výstava a monografie dříve nedoceňovaného autora veřejných plastik Jiřího Nováka), okrajové oblasti na hranicích umění (domácí umění) a vůbec vztah umění, designu a životního stylu (hlavní kurátorka nově otevřené expozice Retromuseum při GAVU v Chebu).
Doprovodný program – sobota 17. června
14.00 – 17.00 Výtvarná dílna pro děti s lektorkou Marií Dvořákovou
16.00 zahájení výstavy
17.00 fashion show (modely od Ivany Hanzlíkové a Nicole Taubinger)
17.20 Kača Olivová (performace)
18.00 Lidová muzika z Chrástu (koncert)
19.00 Nina Rosa (koncert)
Doprovodný program – neděle 18. června
14.00 – 17.00 Výtvarná dílna pro děti s lektorkou Pavlínou Janíkovou
16.00 – 18.00 Zdobení dortíků s food stylistkou Petrou Frýdlovou
18.00 Vobezdud (koncert)
Fashion show z Art Safari 32.
Archiv: