Art Safari 2022 se navrací k tematickému typu přehlídky, koncentrované tentokrát kolem tématu SPÁNKU, které je v umělecké oblasti vytěžované zejména v symbolické rovině v souvislosti s tematikou snu, nevědomí, hloubkovou symbolikou přístupnou skrze stavy rozostřené koncentrace („Sny jsou literaturou spánku.“ Jean Cocteau), v krajní poloze související se spánkem věčným. Art Safari je několikadenní festival, spojující tradičně výstavní formu s performancemi, divadlem, hudebními představení, přednáškami a workshopy:
SPÁNEK
Zhruba třetinu našich životů strávíme ve zvláštním stavu téměř bez pohybu a bez bdělého vědomí. Je to fáze z vnějšího pohledu neproduktivní, ve které jsme také bezmocní a vystavení ohrožení. Přestože biologové a psychologové stále nedokáží popsat a vysvětlit všechny fyziologické a psychologické funkce spánku, shodují se v jeho enormním významu pro řadu složek osobnosti od základních regeneračních funkcí, po klíčový význam pro zpracování podnětů, paměť, učení se…Úloha fáze REM, ve které vznikají sny, však zůstává nadále neobjasněná. Víme však, že přerušování této fáze (například probuzením) vede k vzniku halucinací, psychóz a jiných psychických poruch.
Spánek hraje zásadní roli v různých náboženských systémech. V pohanských náboženstvích se snům připisovalo mystické poslání. Už ve starověkém Egyptě a v Mezopotámii se spisovaly snáře pro vysvětlování snů, kterým se dávala prorocká moc. V šamanismu se za zdroj snů považují duchové, kteří se prostřednictvím našich snů snaží navázat kontakt se živými lidmi a na něco je upozornit. K ústředním křesťanským motivům patří zobrazení spících apoštolů v Getsemanské zahradě. Smrtelníky často oslovuje Bůh v průběhu spánku – promlouvá takto k Jakobovi, Abrahámovi či novozákonnímu Josefovi. Při stvoření Bůh sesílá na Adama hluboký spánek,v němž z jeho žebra tvoří pro člověka ženu.
Celému lidstvu je společná představa smrti jakožto vstupu do odpočinku po životě. Člověk se ukládá ke spánku po boku svých otců. Hřbitov znamená v řečtině „místo spánku“ zemřelých. Smrt jako věčná sestra spánku lehce obestírá lidské či zvířecí figury funerální plastiky. Od antiky a renesance se setkáváme s obrazy a sochařským zpodobením odpočívajících – spících božstev a mytologických postav a ve velké míře i Venuší a dalších krásných žen pohroužených do poněkud tajemného stavu mimo racionální realitu. Podobně jsou v okamžicích pohroužení do jiného světa i pasivní oddanosti zobrazovány i reálné dámy z vyšších kruhů, šlechtičny. Vize, ať už ze snů nebo intoxikace, sloužily jako suroviny umělecké kreativity intenzivně od romantismu 19. století, přes symbolismus či expresionismus a především pak v souvislosti s Jungovým a Freudovým učením v surrealistické inspirací motivy podvědomí. Z hlubin světa snů čerpá rozsáhlá oblast fantaskní tvorby, ale tento specifický stav bývá oblíbeným motivem fotografů i součástí performancí a videoartu.
V současném myšlení i umělecké praxi je podoba či délka spánku zkoumána nikoli jako přirozeně daný stav, ale jako biologický a sociopolitický konstrukt. Kult výkonnosti vede k marginalizaci spánku jako nadbytečného luxusu. Mizí tak jedno ze základních lidských práv. Na protest proti dříčské, antiodpočinkové kultuře vznikají iniciativy prosazující právo na odpočinek ne pro zvýšení výkonnosti ale jako smysluplnější trávení života – kupříklady iniciativa americké aktivistky Tricie Hersey Ministerstvo spánku či v českém prostředí aktivity Institutu úzkosti. Sem směřuje i umělecký průzkum Nikoly Ivanova. V metaforické rovině může být spánek i přirovnáním stavu společnosti, která nikdy nespí či je ponořena do bezvládného stavu. Do světa inverzního racionální bdělosti se propadají portrétované postavy Jolany Havelkové a Lindy Klimentové. S nedostatkem spánku souvisí spánkové poruchy a abnormality – stále častější téma studií i uměleckého vyjádření – od nespavosti, přes spánkovou paralýzu třeba k lucidnímu snění. Ty jsou tématizovány v dílech několika zastoupených umělkyň – Žofie Eder, Kláry Vlachové, Agáty Slámové či Karolíny Šulcové, zabývající se rovněž cestami ke kvalitnímu spánku. Symbolické i konstatující zpodobení spících, ale i míst odpočinku, i sexu a mezilidských vztahů nalezneme u Libuše Jarcovjákové, Benedikta Tolara a Kateřiny Nové. Klasickým symbolickým sochařským jazykem spánek a sny tematizují Martin Žák a Tomáš Skála, metaforické významy má i postava spící ženy Eriky Bornové, figury na fotografiích Míly Preslové i grafikách Daniela Sušky. Spánek a snění inspiruje k malbám Kamilu Ženatou i Marii Ladrovou. Performativně interpretují zklidnění a spánek Jolana Havelková s Lucií Vítkovou a Barbora Dayef. Objekty Barbory Lexové, Žandy Gebauera a Aleny Kazatelové umožňují návštěvníkům prožití chvilky zklidnění mysli i těla. Odpočinek a inspiraci přejeme všem!
SPÁnek
ART SAFARI 37
Studio Bubec 14. 5.–22.5. 2022
Kurátorka: Daniela Kramerová
Erika Bornová,
Barbora Dayef
Žofie Eder
Žanda Gebauer
Jolana Havelková
Barbora Lexová
Nikola Ivanov
Libuše Jarcovjáková
Alena Kazetelová
Linda Klimentová
Marie Ladrová
Kateřina Nová
Míla Preslová
Tomáš Skála
Agáta Slámová
Daniel Suška
Karolína Šulcová
Benedikt Tolar
Jakub Orel Tomáš
Lucie Vítková
Klára Vlachová
Martin Žák
Kamila Ženatá
Grafická úprava Daniel Suška/ Ivana Hanzlíková
Jazyková korektura Klára Sofie Střihavková
Instalace Ivana Hanzlíková a kolektiv
Doprovodný program Jarka Janíčková/ Daniela Kramerová
Public relations Klára Sofie Střihavková